Reklama
 
Blog | Michal Berg

Daňovou spravedlnost by měla podporovat pravice i levice

Studie poslanecké frakce Greens/EFA v Evropském parlamentu odhaluje, jak moc se liší reálně placené daně nadnárodních firem od toho, co by měly nominálně platit. Výsledky jsou alarmující: v některých zemích se očekávané a reálné sazby liší o 20 a více procentních bodů. Kromě toho, ve většině zemí platí pravidlo „čím větší nadnárodní firma, tím nižší daně platí“.

Studie (k dispozici na webu greens-efa.eu), pod kterou je podepsán český ekonom Petr Jánský, porovnávala takzvanou nominální a efektivní daňovou sazbu. Nominální sazba je to, co je předepsáno v zákonech, zatímco efektivní neboli implicitní daňová sazba je ukazatel, který měří skutečné daňové zatížení. Je to taková sazba, která v sobě zohledňuje nejen nominální sazbu daně, ale také další aspekty daňového systému, které mají vliv na celkovou výši zaplacené daně – tedy nejrůznější daňové prázdniny, odpočty nebo schopnost firem přelévat své zisky mezi zeměmi a využívat tak mezery v jednotlivých daňových systémech.

Průměrná efektivní daňová sazba v EU je 15%, a je tedy o 8 procentních bodů nižší než průměrná nominální sazba, která je 23%. Celkové rozpětí efektivních sazeb, kterým jsou firmy v jednotlivých zemích EU vystaveny, je od 2% v Lucembursku po 30% v Itálii. V České republice by firmy měly platit daň 19%, ve skutečnosti pak nadnárodní firmy platí v průměru jen 15%. Znamená to, že v Česku jsou zkoumané firmy vystaveny zhruba průměrnému zdanění v porovnání s jinými zeměmi EU. Pokud by do porovnání byl započítán i vzorek zemí mimo EU, je celkový průměr efektivní daňové sazby 22%. Firemní daně, placené v Česku, jsou tak v celosvětovém kontextu nižší, než je tento průměr.

Zjištění pochází z analýzy ekonomické databáze Orbis, přičemž jak autoři sami uvádí, dostupná čísla nejsou bez nedostatků. Pro zvýšení daňové transparentnosti a efektivní nastavování daňových zákonů je dle studie třeba nejen odhalovat díry v systému, ale také v první řadě nastavit pravidla pro objektivní reporting výsledků firem.

Z výzkumu vyplývá, že v zemích jako je Slovinsko, Itálie nebo Chorvatsko nastává největší regresivita daní – tedy se zvyšující se velikostí firmy efektivní zdanění klesá. Jedinou zásadní výjimkou mezi vyspělými zeměmi je Jižní Korea, která má zavedeno progresivní zdanění firem, kdy malým podnikům začínají daňové sazby na 10% a postupně se zvyšují.

Evropská komise navrhla a Evropský parlament podpořil zásadní reformy, které problematiku daňové spravedlnosti řeší. Jedná se zejména o veřejný reporting příjmů firem podle zemí, ve kterých působí, nebo definice společného konsolidovaného základu daně. Tato opatření ovšem blokují představitelé členských zemí, včetně Andreje Babiše, o čemž jsme psal v lednu 2017. Evropská rada, který sdružuje hlavy států zemí EU, je tak hlavním viníkem situace, že se v této oblasti nedaří posouvat věci dopředu.

Odmítavý postoj české vlády je jen těžko vysvětlitelný. Česko by na těchto opatřeních jen vydělalo. Odhadované zvýšení příjmů pro Českou republiku po zavedení společného konsolidovaného základu daně vypočítaly Danuše Nerudová a Veronika Solilová z Mendelovy univerzity v Brně v rámci projektu FairTax na zhruba 4,1 miliardy korun ročně. Zlepšení fungování jednotného trhu a férovější prostředí navíc pomůže nejen veřejným financím, ale i menším firmám a podnikatelům. Na ty pravidla zdanění nadnárodních firem nedosáhnou, ale zlepší se jejich konkurenční postavení na trhu, protože místní nábytkář najednou bude platit stejnou daňovou sazbu jako IKEA.

Studie frakce Greens/EFA je v nedávné době již druhý zásadní výstup českých ekonomů ve vztahu k transparentnosti nakládání s veřejnými financemi. Před týdnem zveřejnil tým Jiřího Skuhrovce analýzu, podle které mezi lety 2006 a 2017 putovalo pět procent peněz ze všech veřejných zakázek v EU firmám se sídlem v daňovém ráji. Celkově se jedná o 100 miliard euro a rok od roku jejich poměr stoupá. Právě sídla v daňových rájích jsou jedním z indikátorů, že se firmy snaží obcházet své daňové povinnosti.

Stav, kdy nadnárodní firmy dlouhodobě využívají díry v daňových pravidlech a vyhýbají se placení daní je dlouhodobě nepřijatelný nejen proto, že podkopává příjmy veřejných rozpočtů, ale také proto, že ve skutečnosti neumožňuje reálnou politickou diskusi o výši zdanění právnických osob. Výše daní je jedna ze základních politických otázek, které konstruují střet mezi pravicí a levicí. Nicméně pokud reálné zdanění nemá s předepsanými daňovými sazbami nic společného, je jakákoli debata o výši daní jen rétorickým cvičením.

Daňová spravedlnost je tak koncept, který by měla z principu podporovat jak pravice, tak levice, protože teprve nastavuje rovnou hrací plochu pro všechny. Jaký smysl má bavit se o výši sazeb, když je ty největší firmy dokáží obejít?

foto: Anette Fischer

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama