Polovina devadesátých let, na českou hokejovou scénu vlétl hokejový klub z Valašska a na dlouhých sedm let opanoval nejvyšší hokejovou soutěž. Vsetín ovšem kromě úspěchů na ledě přinesl do zatuchlého prostředí českého sportu i mnoho dalších elementů, které by neměly zůstat zapomenuty. Říkali tomu „sociální nadstavba“.
Co tím mysleli? Národní hymnu v podání Jarmily Šulákové, klubovou hymnu od kapely Fleret a stadion plný výparů slivovice. Džínové komplety a blonďaté mullety na hlavách temperamentních fanoušků, kteří onu slivovici lili střídavě do sebe a na hostující hráče.
A také bývalý obránce a pozdější šéf klubu Štefl, řečený Olin, jehož osobitou kombinaci tepláků a košile považují mnozí módní guru za promarněnou příležitost pro vznik klubové linie oděvní značky.
Štefl také proslul opulentními grilovačkami na předzahrádce stadionového bufetu a někteří bývalí zaměstnanci klubu jsou ochotni se ještě po letech hádat, zda v nabídce grilu pro VIP byly i sloní choboty.
Zatímco po celém Česku rostly bankovní domy s mramorovou podlahou, pozlaceným zábradlím a manažery ve fialových sakách, na Vsetíně se jako nejbezpečnější prostředek platebních transakcí osvědčila igelitka. V ní přebíral svou milionovou gáži z rukou majitele klubu Zubíka třeba i zlatý hoch z Nagana Jiří Dopita.
Roman Zubík, jehož firma měla název Sezooz (což neznamenalo nic magičtějšího než Sdružení ekonomů zabývajících se obchodem s ovocem a zeleninou), začínal tedy jako obchodník s ovocem a zeleninou, postupně přešel na lehké topné oleje, největších úspěchů ale dosáhl v lukrativním oboru nesplácení bankovních úvěrů. Všechny nás to stálo více než miliardu z daní, kterými bylo nutné banky následně sanovat, ale koho by to dnes zajímalo, hlavních je těch šest mistrovských titulů! Z toho posledního se Zubík už na ledě s hráči neradoval, v dubnu 2001 byl chvíli před finále vzat do vazby a s drobnými přestávkami strávil za mřížemi skoro šest let.
Region má velkou tradici podnikatelských svérázů. Tomáš a J. A. Baťovi, František Čuba, likérka Drak. Že bylo prostředí vsetínského hokejového fenoménu skutečně inspirativní také v oblasti podnikání, dokazuje i aktuální osud dalšího z jeho hrdinů – Romana Čechmánka.
Ten dokázal peníze vydělané za bohatou kariéru investovat tak šikovně, že jeho minipivovar, realitní projekty i rekreační hotýlek v Chorvatsku skončily krachem. Absolvent Zubíkovy školy podnikání ale něco takového přece nedopustí. Objevily se šikovně sepsané směnky na jména hokejových kamarádů, a peníze namísto v kapsách nenasytných řemeslníků, stavebních firem a dalších věřitelů skončily v bezpečí hokejové rodiny.
Kdo by se ale zajímal o nějaké dluhy. To ať si řeší Pražáci, my na Valašsku máme „sociální nadstavbu“. Když byl Roman Zubík propuštěn za dobré chování, zúčastnil se v létě 2014 exhibice legend vsetínského hokejového klubu. Když přišel vhodit čestné buly, vyvolával jeho jméno celý zaplněný stadion Lapač. V místních novinách se dokonce objevil titulek „Hoši plakali, když šel Zubík na led.“
Jsou jen dvě města na světě, kde byl místními obyvateli oslavován odsouzený zločinec jako hrdina. Vedle Zubíka si na konci osmdesátých let podobné slávy užíval kokainový boss Pablo Escobar v Medellínu. A v porovnání s jeho osudem si Roman Zubík může říct, že na Valašsku je pro zločince stále dobře.
(Psáno pro „Dobře už bylo“, ročenku webu vagus.cz z roku 2018 – K dostání zde za 100 Kč.)
