Historie německy mluvících rodáků z Opavska ukrývá mnoho zajímavých příběhů a osobností. 12. října uplynulo 125 let od narození Emila Kutschi, novináře, antifašisty a předválečného politika německé sociální demokracie, v jehož životním příběhu najdeme mnoho dramatických chvil, ale také celoživotní snahu o pomoc druhým.
Emil Kutscha s manželku a dcerou, foto okolo roku 1930, poskytnul p. Brandtner, vnuk Emila Kutschi
Kutscha se narodil v roce 1895 v Moravici, v soudním okrese Vítkov, nyní okres Opava. Brzy mu zemřel otec, rodina se přestěhovala do Opavy a mladý Emil už od 11 let musel pracovat. I tak se ale zvládl vyučit jako slévač a nastoupil do Vítkovických železáren. I díky tomu se začal angažovat v dělnickém hnutí a svou horlivou aktivitou si vysloužil nejen propuštění, ale i problémy při hledání další práce. Prošel zaměstnání v Mostě, Varnsdorfu i jinde, a v roce 1915 narukoval na haličskou frontu.
Během první světové války se s rakouským vojskem dostal přes Kavkaz až do Kurdistánu, kde zažil partizánskou válku s Araby na palestinsko-syrské frontě, za které si vysloužil několik rakouských vyznamenání. Nějaký čas pobyl také v britském zajetí, nicméně po skončení první světové války se vrátil domů a v roce 1919 se oženil s manželkou Stefanií, původem z Ústí nad Labem.
Vznik Československa pro něj nebyl příjemným momentem, tušil že německá menšina nebude mít v zemi na růžích ustláno. Upozorňoval na nerovné postavení Němců a z jejich pohledu nenaplněné sliby na rovnoprávné soužití menšin v novém státě. Střídal různá zaměstnání, až začal pracovat jako sekretář u poslance německé sociální demokracie Hanse Jokla. Ve stranických strukturách střídal různé pozice, včetně vedoucího redaktora partajních novin, v Opavě pak byl členem městského zastupitelstva a rady.
Ve své politické činnosti usiloval o větší sociální spravedlnost a lepší postavení dělníků, ale také o zlepšení situace německy mluvících občanů Československa, zejména jejich jazyková a školská práva.
Protože byl dobrým řečníkem, vypomáhal na kampaních i přímo v Německu, kde od začátku třicátých let burcoval proti fašistickému nebezpečí Hitlerovy NSDAP. To byl důvody, proč se jako mnoho jeho kolegů objevil na seznamu funkcionářů, kteří měli být odstraněni.
Po mnichovské dohodě a obsazení Sudet se tedy i s rodinou musel stáhnout do sběrných táborů ve vnitrozemí. Ještě před odjezdem se v Praze jeho žena Steffi zapojila do činnosti skupiny okolo Angličanky Doreen Warriner, která byla iniciátorkou pomocné skupiny, jejímž členem byl i známý Nicholas Winton. Podařilo se jim zachránit a do Anglie dostat 170 žen a dětí členů německé sociální demokracie. Emila Kutschu v tomto období dokonce zatklo gestapo, ale podařilo se mu vykoupit osobním majetkem. V dubnu 1940 se oba dostali do Anglie a na konci července pak do Kanady.
Kanada tehdy otevřela hranice uprchlíkům z Evropy, ale protože obyvatelstvo bylo naladěno negativně proti Židům, vzala za vděk možností možnosti přijmout antifašistické Němce. Ti byli formálně křesťany, nicméně mnozí z nich se díky svému levicovému smýšlení náboženského života neúčastnili.
Začátky v Kanadě na polorozbořené farmě Tupper Creek daleko od civilizace byly kruté. Emigranti z Československa byli většinou pracovníci z továren a s hospodařením na farmách neměli zkušenosti. Po dvou krutých letech se Kutschovým podařilo přestěhovat do Hamiltonu v Ontariu, kde byl těžký průmysl, a kde se Kutscha vrátil k profesi slévače.
Až do konce války věřili v návrat domů, ale nové poměry v Československu jim tuto naději zhatily. Na konci roku 1946 získal Kutscha kanadské občanství a začal se opět angažovat, tentokrát v rámci pomoci vysídlencům. Nikdy se ale nesmířil s tím, že v organizacích vysídlených Němců měli velkou roli i stoupenci nebo dokonce bývalí členové NSDAP.
Emil Kutscha dožil svůj aktivní život v domově pro německo-kanadské seniory, o jehož vznik se neúnavnou prací zasloužil. Přestože byl v Evropě po válce dvakrát, do svého domova v opavském Slezsku se už nikdy nepodíval. Zemřel 26. prosince roku 1978, jeho manželka Steffi pak v roce 1989.
(Za objev tohoto rodáka a poskytnutí rodinné fotografie patří poděkování panu Michaelu Ratajovi, který napsal knihu „Německá žurnalistika a opavští Němci v ČSR“, kde jsem na pana Kutschu přišel. Knížku si můžete koupit v elektronické podobě na kosmas.cz – a je to tedy několik stovek informačně nabitých stran s velkým vhledem do předválečné historie Opavy a regionu).