Reklama
 
Blog | Michal Berg

Zaveďme konečně nepřetržité měření kvality vody v řekách

Otrava řeky Bečvy upozornila na dlouhodobý nedostatek českého přístupu k ochraně vod. Ta totiž dosud vůbec nepočítá s nepřetržitým a transparentním monitoringem jejich kvality. Navzdory tomu, že disponujeme patřičnou metodikou i nástroji.

Kauza otrávené Bečvy, a zejména vše, co se týkalo vyšetřování její otravy, nás upozornila na celou řadu problémů. Počínaje málo funkčním systémem krizového řízení, přes díry v zákonech, zpolitizované orgány, které mají havárie řešit, až po neschopnost státu měřit kvalitu vody ve svých řekách.

Nepřetržité neboli kontinuální měření kvality vody v řekách je přitom ve světě velmi rozšířené. Má obecně tři základní funkce. Ta hlavní spočívá v tom, že dokáže okamžitě upozornit na případné havárie, dát rychle pokyn k zahájení záchranných prací a rychle zjistit zdroj znečištění. Poskytuje také informace o vývoji kvality vody v čase, a umožňuje tedy lépe zjišťovat, zda a jak nejrůznější opatření přispívají k její lepší kvalitě. A třetím bodem je prevence: pokud znečišťovatelé ví o tom, že níže po proudu je umístěna stanice, která měří kvalitu vody nepřetržitě, musí si dát větší pozor než v situaci, kdy se měření provádí jen nárazově.

Problematika měření kvality vody u nás spadá pod Český hydrometeorologický ústav. V jeho zřizovací listině najdeme, že předmětem činnosti je mj. „zřizovat a provozovat státní monitorovací a pozorovací sítě pro sledování kvantitativního a kvalitativního stavu atmosféry a hydrosféry a příčin vedoucích k jejich znečišťování nebo poškozování.“

Zatímco informace o znečištění ovzduší jsou běžnou součástí našich životů a na webu ČHMÚ je dokážete pro jakékoliv měřicí místo jednoduše dohledat včetně historických dat nebo upozornění na překročení imisních limitů a s ním spojených smogových situací, u kvality vody v řekách se nic takového neděje. Kromě ČHMÚ se na měření kvality podílí i podniky Povodí, ale ani u nich to s dostupností informací není lepší.

Když si například na webu Povodí Moravy najdete sekci „Jakost vody“, dovedou vás odkazy na mapu, na které například u Bečvy v Choryni najdete nejnovější data, týkající se roku 2013. Podobně je to na webu ČHMÚ, který by měl provozovat systém ISVS na adrese voda.gov.cz. Zde je stejná mapa jen s míně rozdílnou grafikou a data jsou z roku 2014.

Pokud se člověk chce dostat k aktuálnějším datům o kvalitě vody, poslouží mu Hydrologická ročenka. Ve svém nejnovějším vydání k je dispozici za rok 2019. Ta sice výsledky měření nabízí, bohužel ale většinou formou tabulek a textů určených zejména odborné veřejnosti.

V Německu existuje mobilní aplikace
Navíc, když se člověk dlouhými texty a tabulkami ročenky prokouše, zjistí, že na drtivé většině odběrných míst se měří odlišná sada hodnot. A například volné kyanidy, o kterých se nejvíce mluví ve spojitosti s Bečvou, se u nás měří pouze na třech místech: „pouze na 3 profilech v Dílčím povodí Dyje a v Dílčím povodí Moravy a ostatních přítoků Váhu.“ Jak odlišný je přístup například v Německu, kde si kvalitu vody můžete kdykoli kontrolovat například i v aplikaci na mobilech.

Jako by kvalita vody, a to jak dlouhodobá, tak okamžitá ve vztahu k haváriím v České republice vůbec nebyla důležitá. Přes desítky závažných havárií, o kterých informuje na svém webu Česká inspekce životního prostředí, neexistuje dostatečně efektivní systém monitoringu vodních toků, který by varoval před znečištěním vod včas, a pomohl tak včasnou reakcí snížit míru způsobené škody.

Jakkoliv je kauza úniku kyanidu do řeky Bečvy katastrofální, vytváří zároveň prostor pro debatu o zlepšení strategie a systému vyhlašování havarijních stavů na vodních tocích. Zavedení kontinuálního monitoringu je pak klíčovou složkou takového postupu. V krátkodobém horizontu může nejen zefektivnit a zrychlit nalezení zdroje znečištění, ale i zrychlit a zpřesnit odhad míry kontaminace včetně možného zdroje, včas varovat správce tuzemských i zahraničních toků před znečištěním a lépe naplánovat záchrannou akci. V dlouhodobém měřítku pak působí jako účinná prevence.

Ve světě se přitom takové měření používá již mnoho let. Více než 130 měřicích stanic má na svém území Jižní Korea, která tak disponuje velmi podrobnými informacemi o kvalitě své vody. Dobrým příkladem, kde kontinuální biomonitoring funguje, je také Nizozemí nebo Německo.

Po průmyslové havárii na řece Rýn u Sandozu v Basileji v roce 1986 byl zaveden program pro její ochranu, který je založen právě na kontinuálním biomonitoringu vod. Na řece byla vystavěna síť poplašných stanic, které umí znečištění okamžitě identifikovat. Lidé, kteří mají na starosti situace na řekách, dostanou prostřednictvím poplašného systému zprávu, a díky tomu mohou jednat včas a předejít tak větším škodám.

Měření pomocí perlooček

Kontinuální biomonitoring se tedy v povodí Rýnu používá již přes třicet let, a toximetry s perloočkami zde zaznamenaly velký úspěch. Ze zkušeností nizozemských měřicích stanic vyplývá, že rýnský model je velmi jednoduché aplikovat i na jiné řeky Evropy.

V čem takové měření spočívá? Na stanovišti kontinuálního biomonitoringu je voda nepřetržitě čerpána do nádržky, ve které se pohybují dafnie (perloočky), které slouží jako biosensor. Pohyby organismu v zařízení jsou zaznamenávány na kameru a průběžně vyhodnocovány softwarem, který vypočítává míru toxicity. Lidově řečeno, pokud počítač zaznamená, že se perloočky začnou pohybovat nějak zvláštně, nebo se přestanou pohybovat úplně, dokáže tuto informaci okamžitě vyhodnotit a předat do dispečinku. Monitorování je prováděno on-line, a organismy je proto možné sledovat odkudkoliv přes internet.

V České republice takový monitoring zatím chybí, přestože máme potřebné zkušenosti a dokonale zpracovanou metodiku. Tu vypracoval tým Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM pod vedením RNDr. Přemysla Soldána. Zkušební měření probíhalo na Odře.

Zmíněný tým v posledních letech řešil hned dva projekty, které měly přinést zkušenosti s kontinuálním měřením. Z grantu Technologické agentury vznikl nejprve projekt NAVARO, který se věnoval vývoji nástrojů včasného varování a reakce v oblasti ochrany povrchových vod. Jeho nástupce NAVAROSO tyto nástroje rozšířil o modul pro softwarový výpočet polohy možného zdroje znečištění a hrubý odhad šíření tohoto znečištění tokem. Okamžitě označit potenciální zdroj znečištění by tedy mohl nikoli nevěrohodný soudní znalec, nýbrž nezávislý softwarový nástroj.

Popsaná metodika včetně doporučených postupů pro složky integrovaného záchranného systému nebo správce povodí včetně databáze údajů o potenciálních znečišťovatelích (v současnosti jde o informace o 400 látkách u 200 významných znečišťovatelů v dílčích povodích ČR) sice vznikla, ale nikdy nebyla uvedena do praxe. Podnik Povodí Odry, na jehož stanicích byly měřicí přístroje umístěny, také náhle vypověděl spolupráci v této oblasti a dané přístroje musely být na jeho žádost ze stanic odstraněny.

Nyní je Výzkumný ústav vodohospodářský TGM zapojen do ročního testovacího provozu měřicího zařízení na Bečvě, které po havárii přislíbil ministr Brabec (ANO). Ministerstvo životního prostředí nicméně nespecifikovalo, zda má s kontinuálním měřením další záměry, případně zda by chtělo tento problém řešit systémově.

Pro život v Bečvě je určitě dobře, že se na místě pod možnými zdroji znečištění začne měřit. Pro celou českou přírodu by ale mělo být nejvyšším zájmem, abychom dokázali pokrýt měřením všechny zásadní úseky našich řek.

O tom, jak by taková síť kontinuálního měření měla vypadat, kdo by ji měl provozovat a kdo by ji měl platit, je nejvyšší čas začít vést diskusi. Z logiky věci by bylo ideální, pokud by měřicí stanice provozovala nezávislá instituce typu ČHMÚ, než aby je provozovali přímo ti, kdo jsou za kvalitu vod zodpovědní, tedy zejména správci toků z jednotlivých Povodí. Ti navíc spadají pod ministerstvo zemědělství, což není resort, který by byl zárukou postupu primárně příznivého vůči životnímu prostředí. Nepochybně je také nutné, aby naměřené informace byla všem volně dostupná formou otevřených dat.

O zavedení husté sítě kontinuálního měření na našich řekách by měl mít zájem každý, komu leží na srdci vyšetření případu Bečvy, ale i ti, co nechtějí, aby se podobná situace opakovala. Je to jedno ze tří hlavních ponaučení, které bychom si z nešťastné havárie měli vzít, a které požaduje petice Spravedlnost pro Bečvu: musíme mnohem více regulovat nakládání s nebezpečnými látkami a kontrolovat je i kontinuálním měřením nebo funkční inspekcí životního prostředí, musíme zlepšit krizové řízení a musíme odstranit mezery v zákonech tak, aby potenciální pokuty a náhrady ekologické újmy byly odstrašující tak, že případní znečišťovatelé budou ochraně životního prostředí ve svém okolí muset věnovat mnohem větší pozornost.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama