Reklama
 
Blog | Michal Berg

Vláda má plán, jak zaspat celoevropskou transformaci

Schválením Národního klimaticko-energetického plánu vláda potvrdila, že naprosto nechápe potenciál, který se Česku nabízí v přechodu na nízkouhlíkové hospodářství. Materiál, který má na základě dohody všech zemí EU popisovat, jaká opatření státy činí pro snižování emisí skleníkových plynů, zpracovala čeká vláda pozdě, a ještě úplně špatně.

Plán slibuje snížit emise jen minimálně. Je už víceméně jisté, že jej bude potřeba v nejbližší době opět revidovat, jelikož nová Evropská komise jasně avizovala, že aktuální plán snižování emisí do roku 2030 o 40% je dle aktuálního vědeckého poznání nedostatečný. Nový evropský plán směřuje ke snížení emisí o 50 – 55%, přičemž odborné kruhy i ekologické organizace požadují minimálně 60%, abychom odvrátili nejhorší rizika klimatické krize. Ostatně, i premiér Babiš se zavázal, že do roku 2050 přistoupíme na uhlíkovou neutralitu, což tento plán vůbec nepředpokládá.

V plánu zcela chybí podpora pro komunitní energetiku, tedy podporu obcí a měst, aby za účasti občanů budovali obnovitelné zdroje energie, ze kterých jejich obyvatelé budou profitovat. Vyhýbá se potřebným změnám v zemědělství nebo v lepší recyklaci odpadů – což jsou věci, které nejen že snižují emise skleníkových plynů, ale také zlepšují další složky životního prostředí. Vůbec nezmiňuje také strategie na omezení plýtvání jídlem, což je opomíjený zdroj zbytečných emisí. U čisté dopravy se v návrhu můžeme dočíst například o možnosti zavedení nízkoemisních zón ve městech. Dokument už ale neuvádí, že žádné české město takovou zónu doposud nezavedlo – takže se jedná o virtuální opatření. A tak by se dalo pokračovat dál.

Dokument je problematický také z hlediska financí – jak veřejných, tak soukromých. Čím později začneme snižovat emise a přizpůsobovat hospodářství nové situaci, tím dražší to pro nás bude. Jak ukazují příklady z Německa a Španělska, nárůst cen emisních povolenek v průběhu roku 2019 znamenal mnohem větší tlak na odstavování uhelných elektráren. Ve Španělsku dokonce ceny povolenek během jednoho roku odstavily téměř všechny uhelné elektrárny, přičemž původní plán počítal s postupným odstavováním během desetiletí. Ostatní energetické zdroje se prostě začaly více vyplácet.

Co je ale pro českou společnost nejškodlivější? Je to úplná rezignace na to, aby přechod na čistou ekonomiku byl pro Česko ekonomickou příležitostí. Člověk si až trhá vlasy, pokud porovná český plán například s plánem Dánska. Je logické, že i díky dlouhodobě ignoraci tématu klimatu nejsme v situaci, kdy máme možnost do roku 2030 snížit emise o velmi ambiciozních 70%, jak předpokládá aktuální závazný klimatický zákon skandinávské země. Autory českého dokumentu vůbec nenapadlo, že by se na celou situaci mohli podívat jako na ekonomickou příležitost. Dánsko mezi prioritami celého plánu uvádí zejména investice do vědy, výzkumu a konkurenceschopnosti, s jasným cílem, aby se Dánsko stalo předním světovým hráčem v zeleném podnikání.

A není to jen přání. Dokument identifikuje klíčové světové trendy a jak na ně odpovídají silné stránky dánského průmyslu. Na jejich základě pak masivně posiluje investice do výzkumu a inovací, nabízí také podporu exportu. Sektor energetiky už nyní tvoří celých 11% dánského exportu, zejména v oblasti větrných turbín (jen tento obor v Dánsku zaměstnává na 30 tisíc lidí), systémů centrálního vytápění biomasou nebo chytrých sítí. Plány pak směřují k vývoji systémů ukládání energie nebo udržitelnému potravinářství. Čisté technologie už nyní podstatně přispívají k prosperitě země.

Dánsko si také uvědomuje, že podpora byznysu, to nejsou jen peníze. Klimatický plán zřetelně uvádí, že pro čistou ekonomiku jsou potřeba jiné schopnosti a dovednosti než pro tu starou, založenou na ničení planety. Proto je celý vzdělávací systém, od základních škol po univerzity, upravován tak, aby na novou situaci reagoval. V této oblasti je vlastně dobře, že se český plán vzdělávání vůbec nevěnuje, protože co bychom tam napsali? Že chceme více učňů?

Andrej Babiš rád mluví o Česku jako o zemi budoucnosti. Takovou zemi z nás ale neudělají slogany, ale konkrétní práce. Člověk ani nemusí být expert na klima či energetiku, aby poznal, že český plán je všechno, jen ne zaměřený na budoucnost. Ministerští úředníci, kteří jej sepsali, jej vzali pouze jako otravnou povinnost, kterou jim předkládá Evropská komise. Pod záplavou tabulek, grafů a nicneříkajících úředních frází se tak v plánu, zejména ve srovnání s opravdu progresivními zeměmi, skrývá jen další zaostávání.

Michal Berg
Autor je člen předsednictva Evropských zelených a spolupředseda českých Zelených.

Ukázka srovnání českého plánu s plánem Dánska, který je považován za jeden z nejlepších – kapitola „vliv na společnost“:

The green transition will require changes in and by the entire society, including changes that have economic and social consequences for society, companies and individuals. Denmark is well aware of this, and it is an objective of the Danish Government to make the transition fair, just and equitable. One result of this effort is the export of energy technology. In 2017, Danish exports of energy technology and energy services amounted to 85 billion DKK, which was 11.1 % of overall Danish exports of goods and services. Half of this export was green technologies. The green transition, hence, contributes significantly to Danish economy.

Competences and skills needed for the green transition are not the same as for a society based on fossil fuels. This is reflected in the educational system on all levels from primary school to universities, where the green transition has triggered a change in study programmes unseen a decade ago.

Východiskem je výhled hospodářského růstu na základě makroekonomického modelu Ministerstva financí, který je popsaný v části 4.1.1.2 tohoto materiálu. Tento výhled je založena na modelu obecné rovnováhy, který dosahuje rovnováhy ekonomiky jako celku se zohledněním základních makroekonomických parametrů a míry regionální konvergence ekonomik. Výše uvedený makroekonomický výhled byl využit jako vstupní parametr (je zde tedy otázka jistá cykličnosti posouzení makroekonomických dopadů, pokud je zároveň makroekonomický výhled vstupní veličinou). Tento „top-down“ přístup byl však zkombinován s „bottom-up“ přístupem za účelem ověření celkových trendů a zejména získáním detailního přehledu o energetické intenzitě jednotlivých odvětví.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama