Německé Zelené čeká o tomto víkendu stranický kongres. O znovuzvolení se bude ucházet spolupředsedkyně Annalena Baerbock (38), která stranu již dva roky vede spolu s Robertem Habeckem. V rozhovoru pro RND mluví o nové ekonomické politice Zelených, o boji proti pravicovému extremismu i o každodenních konfliktech pracující matky.
ka
Jeden z ústředních bodů vašeho kongresu je téma ekonomiky. Budete se tedy jako strana chtít posunout dále do středu?
To není otázka naší strany, ale otázka celé společnosti. Je úkolem naší generace vytvořit klimaticky neutrální ekonomiku – stejně jako předchozí generace měli úkol znovusjednocení nebo zavedení eura. Je před námi fundamentální změna našich ekonomických aktivit, přechod na ekonomiku, která si uvědomuje planetární omezení a obejde se bez uhlí, ropy a plynu.
V poslední době váš stranický program mluví o “inovativní síle tržní ekonomiky”. Odkud se bere vaše náhlá důvěra v trhy?
Neregulované trhy mohou zničit mnohé, viděli jsme to v bankovní krizi. Přivedla Evropu na okraj kolapsu a posílila pravicový populismus. Ale pokud uděláme trhy udržitelné a sociální, potom můžeme využít jejich síly k podpoře inovací. Potřebujeme tuhle sílu také pro dosažení klimatických cílů.
To se nepovede bez firem a korporací. Jste s nimi v kontaktu? Mnozí lidé v byznysu se navíc vyjadřovali skepticky k vaší klimatické politice.
Spíš slýchávám opak. Klíčoví hráči v průmyslu nebo v startupové komunitě ví, že inovace a byznys budoucnosti bude založen na zelené ekonomice. Každopádně, potřebujeme jasné požadavky od vlád, mimo jiné pro to, abychom zachovali průmysl v Evropě a tím i pracovní místa. Německo, například, už nemůže dále soupeřit v globálním dumpingovém závodě ve výrobě oceli, který se aktuálně děje a neobsahuje žádná opatření na ochranu klimatu. Proto voláme po kvótách na klimaticky neutrální ocel.
Jak to chcete provést?
Jasné specifikace vytváří investiční jistotu. V ocelárnách v Duisburgu a Salzgiteeru se už nyní používá vodík namísto koksu a uhlí. Tyto mamutí investice musí být samozřejmě ekonomicky únosné. Pokud by každé auto v Evropě vyžadovalo jasně dané procento klimaticky neutrální oceli, a pouze německé nebo evropské ocelárny by byly schopné je dodat, pak bychom zajistili pracovní místa nadále v Duisburgu a ne někde v Číně.
Jak se vaše vztahy s průmyslem vyvíjí? Klepají na vaše dveře? Máte číslo na mobil šéfa Siemensu Joe Kaesera?
Čas od času si tweetneme. Ale není to tak jako třeba před pěti lety, kdy spolu lidé ze Zelených a z průmyslu pořádně nemluvili. Rozhodujícím faktorem je, jak dosáhnout ekonomické politiky, která slouží obecnému dobru a zajistí prosperitu pro naši společnost bez toho, aniž by zruinovala naše přírodní základy života. A vytvořit takovou politiku je možné jen ve spolupráci s firmami.
Je tento přístup ve vaší straně bez odporu? Vzpomínám na vzrušení, které nastalo když v roce 2016 pozval Cem Özdemir na stranický kongres šéfa automobilky Dailmer Dietera Zetscheho.
Na stranickém kongresu je to vždycky vzrušené. Byla bych zklamaná, kdyby tomu tak nebylo na našem nadcházejícím sjezdu v Bielefeldu. Obecně navíc zastávám názor, že nepřináší příliš pozitivního, pokud mluvíte pouze s těmi, se kterými souhlasíte.
Hlavním návrhem sjezdu je nový koncept prosperity, který se už nezaměřuje pouze na růst. Mají se občané bát o svou kvalitu života?
Vidím to přesně naopak: chceme, aby se kvalita života stala tím hlavním důrazem, nikoli maximalizace korporátního zisku. Současný růst je slepý. Jeho hlavní cíl je spotřebovat více a více fosilních paliv, vyprodukovat více a více odpadu a vybudovat více a více dálnic. Takže si pod sebou podřezáváme větev. Měli bychom měřit naši ekonomiku jinak. Vedle klasického hrubého domácího produktu navrhujeme indikátor prosperity, který obsahuje také vzdělání, distribuci příjmů a spotřebu zdrojů.
Pointou je, že by zde neměl být celkově menší růst, ale že některé oblasti se zmenšují a jiné zase musí růst, jako například větrná energetika. Zároveň musíme přejít na plně cirkulární ekonomiku, kde se produkty na konci své životnosti rozdělí na jednotlivé komponenty a ty se recyklují. To se teď neděje – staré dětské hračky končí ve spalovně stejně jako kelímky od jogurtu. To není ani udržitelné, ani to nepomáhá zdravé ekonomice.
Co přesně byste chtěli dosáhnout?
Chceme, aby v roce 2030 po celé Evropě každý produkt obsahoval minimálně 50 procent recyklovaných materiálů.
Nastupující prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyen nyní velmi často hovoří o Green New Deal, který chce prosadit. Vidíte v ní spojence?
Pokud to paní von der Leyen myslí vážně, musí ty proklamace přetavit v konkrétní politiky její komise, například podle toho připravit nový evropský rozpočet, nastavit jeho parametry, a investovat. Pak samozřejmě s námi může počítat. Ale samotné nálepky nás nikam dopředu neposunou.
Klíčový návrh vašeho kongresu je také zvýšení minimální mzdy na 12 euro, a požadavek, aby veřejné zakázky dostávaly jen firmy, které platí kolektivně vyjednanou mzdu. To zní jako byste chtěli odpovědět těm kritikům, kteří tvrdí že mluvíte příliš o klimatické změně a málo o sociální spravedlnosti.
Ochrana klimatu může fungovat pouze pokud bude sociálně spravedlivá. Proto jsme navrhli energetický příspěvek – to znamená, že všechny příjmy z uhlíkové daně budou vyplaceny zpátky lidem. Ale vyšší minimální mzdu 12 euro potřebujeme tak jako tak. Lidi musí být schopni za svou výplatu normálně žít. Takovými kroky by měli začít ti, co najednou myslí na chudé a odůvodňují jimi to, že bychom v oblasti klimatu neměli nic dělat.
Jsou vaše nedávné nízké výsledky ve východním Německu signálem, že se máte více věnovat sociálním otázkám?
V Duryňsku jsme doufali v lepší výsledek. V Braniborsku jsme získali více než dvojnásobek toho, co před pěti lety. Ale aby bylo jasno: pokud chceme dělat politiku pro širokou společnost, tak budeme muset v budoucnu zasáhnout více než 5 procent voličů a aktivně se podílet na plné šířce politických témat. To je důvod, proč se velmi soustředíme na otázky mobility ve venkovských oblastech, na posílení veřejné dopravy, znovuzprovoznění vlakových nádraží a autobusových linek.
Pomáhá to také proti AfD?
Fungující sociální a veřejná infrastruktura může minimálně zvýšit důvěru v demokratické instituce. Pravicoví populisté mohou mít úspěch tam, kde stát slábne. Ale volební výsledky AfD mají více úrovní příčin. Ty zahrnují také přemýšlení o rasismu v částech naší společnosti po mnoho dekád.
Saský premiér Kretschmer (CDU) nedávno ve vztahu ke klimatické politice mluvil o “národní disktiminaci”.
Věřím, že to byla chyba v komunikaci. Zaprvé, je to fakticky špatně. Za druhé, myslím že je velmi nebezpečně udělat z klimatu identitární politiku a hrát s populistickými sterotypy.
Zpět k Duryňsku: pokud se lídr místní CDU Mohring stane premiérem i hlasy AfD, ovlivní to váš vztah k této straně?
To by bylo fatální pro naši celou demokracii. Rok 1933 ukázal, kde to končí, když si myslíte, že to nakonec nebude tak špatné. Proto jsem ráda, že generální tajemník CDU Paul Zemiak se vyjádřil jasně a vyloučil spolupráci s AfD.
Stojíme na historickém předělu jako v roce 1933?
Nelze samozřejmě všechno porovnávat jedna ku jedné. Na rozdíl od Výmarské republiky, máme zde silnou demokracii, která rostla za mnoho dekád. Ale náš příběh si musíme stále připomínat.
Jako roli v ochraně demokracie hraje vaše strana?
To není otázka jednotlivých stran. Je věcí všech demokratických stran bránit demokracii a vládu zákona a nikoli hrát taktické hry.
Pojďme k vašemu znovuzvolení na kongresu v Bielefeldu. Byl by nějaký rozdíl v tom, pokud byste dostala více hlasů než váš kolega, spolupředseda Robert Habeck?
Ne.
Winfried Kretschmann, premiér Bádenska-Wurttemberska, nedávno jmenoval Roberta Habecka jako kandidáta na kancléře. Vaše jméno dodal až na doplňující dotaz. Štve vás to? Nebo si říkáte: Pánové?!
Robert a já jsme slíbili, že se kolem sebe nebudeme točit. Říkáme, jak chceme věci zlepšovat.
Máte nějaký plán, jak rozhodnete o tom, kdo bude kandidát na kancléře?
Ano, to jistě zvládneme.
Jste ve funkci přesně dva roky. Šlo všechno tak, jak jste předpokládala, nebo je něco úplně odlišné?
Naživo a v barvách je taková top pozice samozřejmě více intenzivní než jsem si představovala. Zejména pokud žijeme ve velmi turbulentních časech: brexit, Greta, vraždy pravicovými extremisty a podobně. Člověk musí být schopen se vyjádřit pokaždé. Měla jsem cíl, abych zůstala svá. Ale je obtížné neuniknout do stereotypů a výrazových bublin, pokud je každé vaše slovo předloženo veřejnosti na zlatém podnose. Z malých výroků, chyb i ironie jsou najednou velké příběhy, které obíhají Twitter. A pro ženy, zde jsou samozřejmě vždy ještě další kategorie hodnocení. Jak nahlas jsou stále vyslovovány, to mě opravdu překvapilo.
Můžete to konkretizovat?
I na tak tak triviální věci jako je hlas nebo tón, kterým mluvíte, se aplikují mužská měřítka. Namísto argumentů o obsahu, který přináším, přichází komentáře o tom, že mluvím moc vysoko, moc rychle, moc podrážděně.
Jaké to je v osobním kontaktu? Cítíte, že vás berou vážně?
Ano, bezpochyby. Ale ženy jsou stále předmětem útoků. Je to otázka pohlaví. A když sedíte sama mezi samými muži, pravidla hry jsou mužská, s mužskými vtipy a podobně. Nemluvě o nenávisti a obtěžování na internetu, kde se šíří sexualizované násilné fantazie.
Jako pracující matka, máte rady pro jiné pracující matky?
Myslím že jsem špatný poradce. V posledních dvou letech mi dodávali sílu jiné matky, které tento vnitřní a vnější chaos znají. Přijdete z práce pozdě večer, totálně unavená, a pomyslíte si, že tam vybuchla bomba. A potom přijde pohled na lampion z odpoledního průvodu a dostaví se i špatné svědomí. Protože to tak má mnoho žen, ale také někteří muži, přijde mi důležité, abych to nepopírala, abych si přiznala, že vybalancovat práci a osobní život je složité. zvláště pro ty, kdo – na rozdíl ode mne – se vždy na konci měsíce musí obávat, jestli vyjdou s penězi. Takže namísto dávání rad se snažím změnit co se dá ve strukturách, které tomu pomáhají.
Co přinesou další dva roky?
Druhý poločas. A ten je vždycky zajímavější než ten první.