Web Neovlivni.cz přinesl zprávu o tom, jak si Babišova vláda přiklepla kompenzace pro Babišovy firmy. Na první pohled skandální zjištění při podrobnějším pohledu poukazuje na něco jiného: Babiš jako ministerský předseda znemožňuje jakoukoli konstruktivní debatu o podstatě politiky. V případě kompenzací za ceny emisních povolenek totiž otázka nezní, zda si je Babiš může „přiklepnout“, ale zda mají na celoevropské úrovni vůbec existovat.
Nejprve je potřeba se podívat trochu dál za narativ „Babiš si zase nakradl“ a popsat, jak celý systém kompenzací za cenu emisních povolenek vlastně funguje.
Předně, proč firmy dostávají kompenzace za nárůst cen emisních povolenek? Cílem je odstranit riziko tzv. úniku uhlíku (carbon leakage). Ten může nastat, pokud by cena energie pro energeticky náročné výroby vzrostla natolik, že se je nevyplatí provozovat u nás a jejich produkce se přesune do zemí mimo EU. Tím ztratíme pracovní místa a neušetříme žádné CO2, protože přesun bude zpravidla do země, která má méně ambiciózní klimatickou politiku. Proto byla v rámci pravidel systému obchodování s emisními povolenkami v roce 2012 zavedena možnost tuto cenu kompenzovat státem.
Proč se tedy státní podpora aktivovala až teď? Protože teprve v roce 2020 stouply ceny povolenek natolik, aby se zmíněné riziko u energeticky náročných provozů v Česku objevilo.
Podle dostupných informací podobnou státní podporu využívá přibližně polovina členských zemí EU. Každá pravidla takové podpory v členské zemi EU musí být notifikována Evropskou komisí. Stejně tak výčet oborů, ve kterých mají firmy nárok na podporu, je dán pravidly EU už od roku 2012. Je smutné, že to Babiš vyplácí sám sobě, ale má na to bohužel nárok dle platných pravidel. Není to nějaká svévole.
A konečně, přesnou výši kompenzací zatím předpis jen odhaduje, protože není jasné, kolik firem se přihlásí a jaká byla v roce 2020 jejich finální spotřeba. Vláda při notifikaci u Evropské komise očekávala rozsah 2,4 miliard korun.
Je samozřejmě skandální, že česká vláda nedokáže připravit smysluplné kompenzační programy pro živnostníky a podniky zasažené pandemií. Stejně jako je skandální, že nedokáže připravit dostatečně motivující pravidla pro nemocenskou a karanténu, nebo vyšší ošetřovné pro rodiče s dětmi. Spojovat to s emisními povolenkami je ale zavádějící, protože tyto věci spolu nijak fakticky nesouvisí. Pokud kritizujeme, že chaot Babiš ve veřejném prostoru blábolí a spojuje spolu nesmysly, neměli bychom se toho dopouštět ani my.
Celá debata totiž má být mnohem více o tom, zda je tato podpora opravdu potřeba na celoevropské úrovni, o čemž nejsou někteří experti či ekologické organizace přesvědčeni. Objevují se i hlasy, zda nedochází ke zbytečné podpoře špinavé energie z peněz daňových poplatníků, zvlášť v době krize. Konkrétní případ, ve kterém by zmíněný únik uhlíku (carbon leakage) reálně nastal, totiž nebyl prokázán. Některé ekologické organizace tak program vnímají spíše jako vítanou úlevu pro část firem, které to zas vidí jako preventivní opatření předcházející zmíněnému riziku.
Shodou okolností se od roku 2021 pravidla pro státní podporu v rámci systému obchodování s emisními povolenkami zpřísnila, i když z ekologického hlediska nedostatečně. Na jednu stranu se snížil počet oborů, které jsou považovány za ohrožené ze 14 na 10 (z podpory vypadly například výroba hnojiv nebo keramický průmysl). Firmy také budou muset pro zisk podpory zlepšovat svou energetickou účinnost na základě auditů.
Na druhou stranu, při veřejné konzultaci v loňském roce ekologické organizace požadovaly například to, aby se výše podpory v čase snižovala a firmy tak nebyly na státní pomoci dlouhodobě závislé, což by mělo být jedno z obecných pravidel veřejné podpory. Tento požadavek ale Evropská komise neakceptovala.
Celý systém nicméně bude v brzké době opět procházet změnami. Během několika let bude zaveden mechanismus uhlíkového cla (carbon border adjustment), které by mělo evropské firmy před produkcí ze „špinavých“ zemí bez systémů emisních povolenek lépe ochránit. Státní pomoc v podobě přímých kompenzací tak nebude potřeba.
Přestože většinu těchto skutečností původní článek na Neovlivni.cz neobsahuje a soustředí se pouze na zjednodušený výklad o další „malé domů“ ze strany Andreje Babiše, představuje vhodný příklad problémů české politiky. Ukazuje jeden z hlavních důvodů, proč musí Babiš od vládního vesla: abychom se zase mohli bavit o podstatě jednotlivých opatření v politice. A ne o tom, co komu patří a kdo si co přihrál. Odklání to politickou debatu od její podstaty.
Obrázek: Callum Shaw na Unsplash