Mezinárodní hokejová federace odebrala pořádání mistrovství světa v hokeji Bělorusku. To je dobrá zpráva hlavně pro lidi v Bělorusku, kteří už od srpna protestují proti výsledkům zfalšovaných voleb. Ale taky pro zbytek světa, možná s výjimkou toho muže vpravo, prezidenta hokejové federace Reného Fasela.
Ten ve své funkci letos končí a nevím, zda si představoval konec své kariéry tak, že se bude jeden týden objímat s falešně zvoleným prezidentem (fotka je z minulého pondělí), který v danou chvíli drží za mřížemi přes 150 politických vězňů, aby za týden byl po nátlaku sponzorů nucen Lukašenkovi mistrovství odebrat.
Určitě je potřeba zatleskat sponzorům v čele se Škoda Auto, kteří oznámili, že s mistrovstvím končí, pokud nebude pořadatelství Bělorusku odebráno. Je to taky potvrzení toho, že veřejný tlak funguje, a sponzoři se při svých aktivitách budou muset stále více ohlížet na to, jaký dopad jejich podpora má.
Zaznívají hlasy, že to je pro Škodovku a další v podstatě jednoduché, protože nemají co ztratit – Bělorusko je chudé a nepopulární, aut tam moc neprodají a veřejné mínění stojí v tomto kroku za nimi. To je do jisté míry pravda, na druhou stranu se tímto krokem vystavují mnohem přísnějším kritériím do budoucna. Budou tedy muset mnohem častěji čelit otázkám na to, kde je ta hranice hodnot, které zastávají. Například jak je to s fabrikami v Číně, kde to s lidskými právy není zrovna nejlepší?
A je taky pravda, že na „lámání chleba“ bude docházet u větších a zásadních akcí. Budou firmy dále podporovat Olympiády, o které se aktuálně uchází zejména problematičtější země? Jak je to s podporou akcí u arabských šejků a fotbalového mistrovství v Kataru, které má být za rok? Každý krok, který podobné otázky otevírá a každá firma, která od sportovních organizací vyžaduje dodržování nějakých hodnot, posouvá situaci dopředu.
Sport má opravdu velkou schopnost spojovat lidi, komunity a ukazovat zejména mladým lidem pozitivní motivace a vzory. Ale také často historicky sloužil a slouží jako zástěrka režimům, které nic pozitivního nepřináší. Jejich hlavním argumentem je pak okřídlená věta „sport a politiku nesmíme míchat“ (kterou minulý týden řekl právě Lukašenko).
Na to se dá říct jen jedno: sport s politikou nemusíme míchat, obojí se spolu míchá samo z podstaty. Nicméně pokud chceme zneužívání sportu pro politické účely předcházet, bude stačit, pokud se sport bude míchat s morálkou, charakterem, poctivostí a lidskou důstojností. Pak by nikoho pořádat mistrovství v Bělorusku ani nenapadlo a nebylo by potřeba na poslední chvíli hledat nové místo.