Evropská komise představila plán na obnovu Evropy, podle kterého chce zemím poskytnout až 750 miliard EUR – nad rámec toho, co k nim doputuje z běžného rozpočtu. Půjčí si na to peníze a ty poskytne členským zemím, většinu jako dotace, část jako půjčky. Ty se navíc rozdělí podle toho, jak si jednotlivé země připraví svoje plány obnovy, které budou řešit hlavní problémy, které jim přinesla korovirová krize, ale hlavně posílí svoji odolnost proti dalším krizím, včetně krize klimatické.
Je to pro nás obrovská příležitost. Máme možnost získat desítky miliard na modernizaci Česka, mimo jiné proto, že se tím zásadně navýší peníze například na podporu přechodu na čisté zdroje energie, ale také na modernizaci zdravotnictví.
Četl a poslouchal jsem k tomu dneska několik komentářů a ve vzácné shodě tam padalo, že to je příležitost, která se nabízí jednou za generaci. Stejně jako byla bezprecedentní pandemie ve svém dosahu, reakce na ní je něco, co tu ještě nebylo. Německo ustoupilo ze svého dlouholetého pohledu, že se nebude zaručovat za společné půjčky, to je zásadní změna postoje – která ukazuje, v jak vážné situaci jsme. Ani při finanční krizi po roce 2008 se zdaleka nepočítalo s takovým množstvím peněz. Poučení z minulé krize ale je jasné – z krize se šetřením nedostaneme.
Teď přichází to nejdůležitější: na přesné podobě se musí dohodnout Evropská komise s členskými zeměmi (a Evropským parlamentem, ale tam je to v pohodě). Jednotlivé země mají samozřejmě různé zájmy, a jednání nebudou jednoduchá. Vznikají různá spojenectví, kde se jednotlivé země snaží vyměnit něco za něco. Česko se bohužel svým dlouholetým postojem, který odmítá všechno, co zavání jakoukoli solidaritou na evropské úrovni, vystavilo do postoje, že s ním nikdo solidární být nechce.
Přesto, tohle je opravdu něco extra, na co stojí se soustředit.
Andrej Babiš má tady jediný úkol: prostě to neposrat.
