Dneska je to pět let, co mě maďarská policie zavřela, když jsme pomáhali uprchlíkům u Szegedu. Ten den v cele předběžného zadržení, kde jsem se mačkal s patnácti dalšími lidmi ze Sýrie a Iráku, stál na začátku mého rozhodnutí prodat firmu a věnovat se v životě jiným věcem.
Ty jiné věci – tedy hlavně zelená politika na Vsetíně, v Česku nebo v Evropě – se mi daří někdy víc a někdy míň, to už tak bývá. Mám skvělou rodinu, bez které by to nešlo, a i díky její podpoře se snažím dělat věci, které považuju za důležité. Hlavně ke klimatické krizi a naší budoucnosti vůbec.
Za těch pět let se změnilo hodně věcí. U nás doma, v Česku i ve světě. Jedna věc se ale nezměnila skoro vůbec. A to je situace uprchlíků na hranici Evropy. Před dvěma dny v podstatě úplně vyhořel uprchlický tábor Moria na ostrově Lesbos. V tuto chvíli přebývá více než deset tisíc lidí na silnicích a parkovištích po ostrově, bez jakékoli infrastruktury. Pomoc organizací jako Lékaři bez hranic je blokovaná místními, kteří mají situace plné zuby. Jak by ne, když celá Evropa nechala řešení migrační situace hlavně na nich.
Pokud chcete pomoci, můžete přispět skrze organizaci Pomáháme lidem na útěku. Já ale věřím, že pomoci by měli hlavně ti, kdo na to mají větší páky. Jednotlivé země EU, včetě Česka, by měli urychleně evakuovat zranitelné osoby a děti. Včera takovou výzvu adresoval například britské vládě Alfred Dubs, bývalý britský poslanec a jedno z židovských dětí, které před nacismem zachránil Nicholas Winton.
Před pár dny získal velké veřejné ocenění mecenášský krok, který koupil přebytečná piana a poslal je do škol. Je to jistě chvályhodné a těm dětem to udělá radost. Tento krok byl popisován jako „symbol české hrdosti a soudržnosti“. Dokážeme se zachovat tak, abychom byli hrdí a soudržní i v případech, kdy pomoc nedělá někomu jen radost, ale zachraňuje životy?
